Roman / Svátek sv. Terezie Benedikty od Kříže (19. neděle v mezidobí)

Mše svatá – 9:15

Úmysl – za Boženu Benešovu, manžela a syna

1Kral 19,9a.11-13a
Zl 85(84)
Rim 9,1-5
Mt 14,22-33
Barva: Zelená

1. ČTENÍ 1 Král 19, 9a. 11-13a
Postav se na hoře před Hospodinem!

Čtení z první knihy Královské.
Když přišel Eliáš ( k Boží hoře Chorebu ), přenocoval tam v jeskyni. A tu se k němu ozvalo Boží slovo.
Řeklo mu: „Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem! “
Hospodin přecházel: prudký a silný vichr, který trhá hory a láme skály, vál před Hospodinem, ale Hospodin ve vichru nebyl. Potom nastalo zemětřesení, ale Hospodin v zemětřesení nebyl. Po zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin v ohni nebyl. Po ohni následoval šum jemného vánku. Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně.

Žl 85 (84), 9ab+10, 11-12. 13-14 Odp.: 8a
Odp.: Pane, ukaž nám své milosrdenství!
Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh:
jistě mluví o pokoj i pro svůj lid a pro své svaté. Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.
Odp.
Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj. Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe.
Odp. Hospodin též popřeje dobro a naše země vydá plody Spravedlnost bude ho předcházet a spása mu půjde v patách.
Odp.

2. ČTENÍ Řím 9, 1-5
Přál bych si, abych já sám byl proklet pro své bratry.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři!
Mluvím pravdu – vždyď jsem Kristův – nelžu, a totéž mi dosvědčuje i svědomí osvícené Duchem svatým: velký zármutek a neustálou bolest nosím v srdci. Přál bych si totiž, abych já sám byl proklet, od Krista vzdálen, pro své bratry, s kterými jsem tělesně spřízněn.
Vždyď jsou to Izraelité, byli přijati za syny, Bůh s nimi bydlel, uzavřel s nimi smlouvu, dal jim zákonodárství, bohoslužbu i zaslíbení. Jejich předkové jsou praotci (izraelského národa) a od nich podle lidské přirozenosti pochází i Kristus – Bůh, který je nade všecko: bud veleben navěky! Amen.

EVANGELIUM Mt 14, 22-33
Rozkaž, aď přijdu k tobě po vodě!

Slova svatého evangelia podle Matouše.
Když ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám.
Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho ( učedníci ) uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboď mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet.
Ježíš však na ně hned promluvil: „Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“
Petr mu odpověděl: „Pane, když jsi to ty, rozkaž, aď přijdu k tobě po vodě.“
A on řekl: „Pojď!“
Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“
Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi pochyboval?“ Pak vstoupili na loď a vítr přestal. Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: „Jsi opravdu Boží syn.“