Ježíšovy instrukce o modlitbě, almužně a půstu mají jednoho společného jmenovatele. Ve všech oblastech Ježíš zdůrazňuje nenápadnost a skrytost, což zdůvodňuje tím, že Otec přece vidí i to, co konáme ve skrytosti. Mohlo by se stát, že nebeského Otce baví hrát si na schovávanou. Má se tedy člověk se svými projevy víry a zbožnosti ukrývat, aby Bohu dopřál toto potěšení? Důvod je ale hlubší. Skrytým konáním dobra se náš život přibližuje jednání Božímu. On sám totiž působí většinou nenápadně a ve skrytosti. Ty nejdůležitější věci a nejvyšší hodnoty jsou očím neviditelné. Záliba v neokázalosti nás tedy vylaďuje na stejnou vlnovou délku, na níž vysílá Boží dobrota.                                                                                                                                                             ( Anna Mátiková FSP )