Nela / Svátek Uvedení Páně do chrámu

Mal 3,1-4
Zl 24(23)
Zid 2,14-18
Lk 2,22-40
Barva: Bílá

PRVNÍ ČTENÍ Mal 3, 1 – 4
Přijde do svého chrámu Pán, jehož hledáte.
Čtení z knihy proroka Malachiáše.
Toto praví Pán Bůh:
    „Hle, posílám svého anděla, aby mi připravil cestu. Hned potom přijde do svého chrámu Pán, jehož hledáte, a anděl smlouvy, po němž toužíte.
    Hle, přijde – praví Hospodin zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se objeví? Vždyď je jako oheň, kterým se taví, jako louh, kterým se bílí. Usadí se, aby tavil a tříbil stříbro, očistí syny Leviho a vytříbí je jako zla-to a stříbro a potom zase budou obětovat Hospodinu ve spra-vedlnosti. Zase bude Hospodinu příjemná oběď Judy a Jeru-zaléma jako za dávných dnů, jako za minulých let.“

Žl 24 (23),7.8.9.10 Odp.: 10b
Odp.: Hospodin zástupů, on je král slávy!
Zdvihněte, brány, své klenby, zvyšte se, prastaré vchody, aď vejde král slávy!
Odp.
Kdo je ten král slávy? Silný a mocný Hospodin, Hospodin udatný v boji.
Odp.
Zdvihněte, brány, své klenby, zvyšte se, prastaré vchody, aď vejde král slávy!
Odp.
Kdo je ten král slávy? Hospodin zástupů, on je král slávy.
Odp.

DRUHÉ ČTENÍ Žid 2, 14 – 18
Musel se ve všem připodobnit bratřím.

Čtení z listu Židům.
    Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i Ježíš při-jal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí. Je přece jasné, že se neujal andělů, ale Abrahámových potom-ků.
    Proto se ve všem musel připodobnit svým bratřím, aby se stal v jejich záležitostech u Boha veleknězem milosrdným a věrným, a tak usmiřoval hříchy lidu. A protože sám prožíval utrpení a zkoušky, dovede pomáhat těm, na které zkoušky přicházejí.

EVANGELIUM Lk 2, 22 – 40
Moje oči uviděly tvou spásu.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
    Když nadešel den očišďování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: „Všechno prvorozené mužského rodu aď je zasvěceno Pánu!“ Přitom chtěli také podat oběď, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě ho-loubata.

    Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše.

    Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé po-dle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: „Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji,neboď moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.“
    Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.
Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: „On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako zna-mení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duší pro-nikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.“
    Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova -bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a slou-žila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam prá-vě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma.
    Když vykonali všechno podle Zákona Páně,. vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.