Lubor / sv. Jan Zlatoústý (24. neděle v mezidobí)

Mše svatá . 9:15

Úmysl – za svěřený lid

Sir 27,33-28,9
Zl 103(102)
Rim 14,7-9
Mt 18,21-35
Barva: Zelená

1. ČTENÍ Sir 27, 33-28, 9 ( řec. 27, 30-28, 7 )
Odpusď křivdu svému bližnímu, a pak i tvé hříchy budou odpuštěny, když budeš prosit.
Čtení z knihy Sirachovcovy,
Pomsta a hněv, i to jsou ohavnosti, jen hříšný člověk je chová v srdci. Kdo se mstí, zakusí pomstu Pána, on jeho hříchy uchová v paměti. Odpusď křivdu svému bližnímu,
a pak i tvé hříchy budou odpuštěny, když budeš prosit. Člověk uchovává hněv proti druhému, ale od Pána hledá uzdravení?
S člověkem sobě rovným nemá slitování, ale za své hříchy prosí?
Živí pomstu, ač je sám jen člověk; kdo se smiluje nad jeho hříchy? Vzpomeň na konec a přestaň nenávidět,
( vzpomeň ) na hnilobu a smrt a dbej přikázání!
Vzpomeň na přikázání a přestaň nevražit na bližního, ( vzpomeň ) na smlouvu s Nejvyšším a odpusď vinu!

Žl 103 ( 102 ), 1-2. 3-4. 9-10. 11-12 Odp.: 8
Odp.: Hospodin je milosrdný a milostivy, shovívavý a nadmíru dobrotivý.
Veleb, duše má, Hospodina,
vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina
a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní! Odp.
On odpouští všechny tvé viny, on léčí všechny tvé neduhy.
On vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí láskou a slitováním. Odp.
Nechce se přít ustavičně ani se hněvat navěky.
Nejedná s námi podle našich hříchů ani podle našich vin nám neodplácí. Odp.
Jak vysoko je nebe nad zemí,
tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí. Jak vzdálen je východ od západu,
tak vzdaluje od nás naše nepravosti. Odp.

2. ČTENÍ Řím 14, 7-9
Aď žijeme nebo umíráme, patříme Pánu.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři!
Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboď žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. Aď tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu. Vždyď právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými.

EVANGELIUM Mt 18, 21-35
Neříkám ti, abys odpustil nejvíc sedmkrát, ale třeba sedmasedmdesátkrát.
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Petr přistoupil k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale třeba sedmasedmdesátkrát.
Nebeské království se podobá králi, který chtěl provést vyúčtování se svými služebníky. A když s vyúčtováním začal, přivedli mu jednoho dlužníka, u kterého měl deset tisíc hřiven. Protože dlužník neměl čím zaplatit, pán rozkázal ho prodat i se ženou a dětmi a se vším, co měl, a tím zaplatit. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: „Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím.“ A pán se nad tím služebníkem smiloval, propustil ho a dluh mu odpustil.
Sotva však ten služebník vyšel, potkal se s jedním ze svých druhů ve službě, který mu byl dlužen sto denárů. Začal ho škrtit a křičel: „Zaplaď, co jsi dlužen!“ jeho druh padl před ním na kolena a prosil ho: „Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to.“ On však nechtěl, ale šel a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí.
Když jeho druhové ve službě viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili. Šli a pověděli to všechno svému pánovi. Tu si ho pán zavolal a řekl mu: „Služebníku ničemný! Celý dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě prosil. Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?“ A jeho pán se rozhněval a dal ho mučitelům, dokud by nezaplatil celý dluh.
Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte.“